O duševní pohodě a potřebné psychohygieně s Mgr. Hanou Kovaříkovou z DD Plumlov

Co Vám v dětském domově pomohlo zvládat náročné pandemické období?

Především humor a snaha hledat i v těchto těžkých časech něco pozitivního, i když nám vždycky do smíchu nebylo. Nejhorší pro nás bylo uzavření škol, kdy nám ze dne na den zůstaly děti takříkajíc doma a my jsme se o ně museli postarat od rána do večera, a přitom ještě suplovat učitele. To ale zažili všichni vychovatelé ve všech domovech. Osm dětí, každé v jiné třídě, v jiné škole... a přitom má každá škola a každý učitel jiný přístup k distanční výuce. A tak se z nás stali téměř na rok češtináři, dějepisáři, matematikáři, dokonce mistři odborného výcviku kuchařů, cukrářů a zedníků. Abychom mohli učivo zvláště studentům vysvětlit nebo je jen vyzkoušet, museli jsme si ho nejprve nastudovat, v lepším případě zopakovat. Tak jsme si někteří rozšířili obzory v mnoha oblastech. Už například vím, jak se správně dělá pálené těsto nebo jak se účtuje. (smích) Také jsme se o dětech dověděli spoustu věcí, které nám v normálním běžném školním provozu unikaly.

V podzimním a zimním čase nám již s učením, ale i jinými, např. sportovními aktivitami, pomáhali dobrovolníci z řad studentů. A to byl velký přínos. Materiálně nám pomohla řada nadací i jednotlivců, ať už se zajištěním ochranných prostředků a dezinfekce nebo s pořízením techniky pro on-line výuku.

Jak pracujete s tématem psychohygieny s dětmi a dospívajícími? Uvedete tipy na konkrétní techniky a nástroje?

Po celou dobu koronavirových opatření jsme se hodně snažili, aby se děti denně hýbaly. Vybíjená, házená, kopaná, honičky, procházky do lesa a do polí. Oprášili jsme hry z našeho dětství, jako skákání gumy, schovávanou, školku s míčem, skákání panáka aj. Dále jsme se snažili omezit používání elektroniky, především nabídkou jiných činností, zejména tvořením - keramika, různé výtvarné techniky, drobné ruční práce. Vyráběli jsme na Obchůdky s Albertem, ať už vánoční či velikonoční. To je důležitá součást psychohygieny - dělat něco pro radost druhých. Také jsme uspořádali soutěž ve vaření "Masterchef DD Plumlov" a soutěž v pečení "Peče celý domov". To bylo úžasné, to nasazení a výtvory, nikdo z nás to nečekal! Se staršími dětmi jsme zkoušeli metodu self-talk (mluvení pro sebe), aby se naučily zhodnotit samy sebe, pochválit se či si vytknout, když něco neudělaly dobře. Hodně času jsme strávili prohlížením starých fotek, abychom si připomněli příjemné chvíle s vyhlídkou na lepší časy.

Pracovníkům v pomáhajících profesích často hrozí "syndrom vyhoření". Co děláte Vy sama k jeho prevenci?

Netahat si práci domů v našem případě moc nejde. Zvláště starší děti, se kterými pracuji, nás potřebují neustále. Píší třeba v deset hodin večer, ráno o víkendech, kdykoliv mají splíny... pohádají se s klukem či děvčetem nebo volají, když si jen chtějí pokecat. Ale to znají všichni vychovatelé, kteří provází mládež náročným obdobím dospívání.

Když po zvlášť náročném víkendu přijdu v neděli o půl desáté večer domů, tak už na mě nesmí nikdo mluvit a nic chtít. Rovněž v pondělí dopoledne neberu zbytné telefony, nic nezařizuji, dám si kafe a čučím do blba. Relax je pro mě zvláště fyzická práce, například úklid domácnosti, zahrada, v létě s manželem včelaříme - to je krásná voňavá práce. V zimě dáváme přednost filmům, knihám a hudbě. Úžasné je hladit kočky, ty mám momentálně čtyři.

Poskytly vám samy děti cestu a návod, jak se vypořádat s náročnou dobou pandemie?

Musím říct, že naše děti zvládly dobu pandemie výborně. Báli jsme se útěků, hádek, bitek, šarvátek. Nic z toho se nekonalo, přestože bylo pro děti přece jen velmi náročné být zavřeny tak dlouhou dobu pospolu. Navíc bez kamarádů, s nutností trávit volný čas převážně na zahradě nebo občas vyjít do lesa a do polí, kde nejsou lidi. Děti byly trpělivé, navzájem k sobě tolerantní a vlastně dávaly nám dospělým příklad. S námi to bylo horší. Přece jen se projevila únava z neustálých dvanáctihodinových služeb, náročnosti učení s dětmi, a také z toho, že jsme pro ně museli vymýšlet program na celá odpoledne a víkendy, když nefungovaly kroužky, sportovní oddíly a ZUŠ, kam děti normálně chodí.