Odcházení z dětského domova

O odcházení z dětského domova pohovořily dvě zástupkyně dětských domovů

První krátký rozhovor je s paní Woloszczukovou z Dětského domova v Žatci. 

Jak konkrétně probíhá u Vás v domově příprava na odchod a osamostatnění se mladého dospělého? Napište nám, prosím, funkční tipy pro ostatní kolegy vychovatele.

Příprava na odchod a samostatný život probíhá dlouhodobě, ať už v rámci různých projektů nebo pohovorů dětí s vychovateli a sociálními pracovnicemi. Chodíme též navštěvovat různé úřady, učíme děti sepsat životopis, odpovědět na inzerát, orientovat se v různých webech, zveme si zaměstnance Domů na půl cesty a ubytoven, kteří dětem podávají důležité informace. 

Jaká jsou nejčastější témata, která s mladými před odchodem řešíte? Co Vám pomáhá?

Finanční gramotnost, styk s úřady, ubytování, komunikační a prezentační dovednosti, orientace v nabídce pracovních míst. Pomáhá nám účast mladých lidí v různých projektech a určitě také mentoring. 

Kde je podle Vás při odchodu nejvíce překážek (např. stát, navazující instituce, na straně mlaďocha, emocionální překážky apod.)? Co by Vám v praxi odcházení a výchově k osamostatnění se nejvíce ulehčilo?

Určitě v nechuti mladých spolupracovat se svým kurátorem (a někdy i obráceně) a pak s návratem dítěte do původní rodiny. Pro nás je to veliká výzva - pokud dítě o naši pomoc opravdu stojí, pak nad rámec své pracovní doby sháníme byt, zaměstnání, dohlížíme na osamostatnění. Mnohdy i vypomáháme finančně z "našich kapes". Mlaďocha kontrolujeme a provádíme obtížnými situacemi.

S jakými organizacemi či institucemi při odcházení mladých spolupracujete? Bylo by možné uvést některé z nich jako tip pro své kolegy vychovatele?

Spolupracujeme s Vaší organizací, Chance 4 Children, Dejme dětem šanci. Pak s Domy na půl cesty, Úřadem práce, s kurátory podle místa bydliště, Městským úřadem a v ojedinělých případech pak s organizacemi, které nabídnou konkrétní pomoc.