Na otázky spojené s tématem emocí odpovídá Mgr. Irena Adámková z Dětského domova Prostějov

Paní Adámková, můžete ostatním kolegyním a kolegům vychovatelům přiblížit, jak pracujete s emočním prožíváním dítěte, které zrovna dorazilo do DD. Můžete sdílet, co se Vám osvědčilo?

Nejdůležitější je, aby dítě co nejdříve opět získalo pocit bezpečí a jistoty. Aby se během adaptace seznámilo s dětmi a dospělými v rodince, kde nyní bude žít. Důležité je, aby v novém prostředí mělo svoje místo, svůj prostor, své věci apod. Aby mělo také pocit, že do rodinky patří, je tu s ním počítáno a je její součástí. Vychovatel by měl podporovat utvoření bezproblémových vztahů mezi dětmi. Měl by využívat empatie. Dítěti by měly být nabídnuty určité činnosti, kterými vyplní svůj volný čas, může se realizovat a zažít úspěchy. Dítě by mělo mít důvěru, nebát se komunikovat, svěřit se apod. K tomu lze využít různé hry, které pomohou s adaptací dítěte v novém prostředí, v nové rodince. Je důležité, aby se dítě stalo součástí rodinky a nezůstávalo stranou. U starších dětí je dobré, aby dítě mělo pocit, že je vnímáno a posloucháno. Mělo by vědět a věřit, že dospělého zajímá jaké má názory, potřeby nebo cíle a že my dospělí mu věnujeme pozornost a čas, hovoříme s ním... například o tom, jak by mohl svých cílů dosáhnout.

Jak konkrétně pracujete s vlastními emocemi a emocemi mladého dospělého, který opouští brány dětského domova? Je něco, co Vám pomáhá, jak preventivně působit na mladého dospělého, aby se předešlo vypjatým situacím spojených s odchodem?

Dospělý by měl dát dospívajícímu, který z domova odchází pocit, že odchodem z domova nekončí jejich vztah, ale že se na dospělého může kdykoliv obrátit s prosbou o radu, o pomoc. Mohou se dohodnout na nějakém oboustranně vyhovujícím kontaktu. Dospělý by neměl být smutný, měl by působit spíše pozitivně a tak, aby odcházejícího motivoval. Dospělý by měl vysvětlovat dětem, že takové situace jsou přirozené, dějí se i v rodinách a patří ke koloběhu života. Důležité je také připravovat mladého člověka na odchod postupně a s předstihem. Využít služeb dobrovolníků, kteří pomohou dospívajícím překlenout přechod do běžného života.

V našem zařízení mohou děti využít i služeb paní psycholožky. Důležité je, aby děti věděly, že emoce a jejich projevování, je normální. Jen je třeba, aby si člověk uvědomil, že existují, co je jejich spouštěčem, snažil se je zvládat a nepodléhat jim.

Jak pracujete s emocemi dětí, které jsou citově navázané na mladé dospělé, kteří již z domova odchází (starší sourozenci, kamarádi, lásky apod.)? O jaký přístup byste se podělili s ostatními vychovateli?

V současné době jsou s nimi děti díky sociálním sítím v kontaktu i po odchodu ze zařízení. Mají možnost se navštěvovat, příležitostí je během roku mnoho - narozeniny, Vánoce aj. V našem domově funguje tzv. družební kroužek, kdy paní vychovatelka s dětmi naplánuje a realizuje návštěvu za dětmi, sourozenci nebo rodiči.

A poslední otázka, co Vám konkrétně pomáhá při zvládání vlastních emocí v krizových situací, ať už v práci či osobním životě?

Pro zvládání vlastních emocí je pro mě důležité relaxovat. Psychicky náročnou práci je třeba vystřídat aktivním odpočinkem. Dobré je snažit se pracovat s empatií, naslouchat druhým, být spokojený sám se sebou. Důležité jsou také dobré vztahy mezi kolegy a kvalita práce v týmu. Využívat různé druhy školení a kurzů, popř. využít služby odborníků jako psycholog a etoped pro lepší zvládání problémových situací. Prospěšná je také možnost konzultace mezi kolegy z jiných zařízení.